Syndrom války v Perském zálivu

Informaci o tomto syndromu zde dávám jen pro zajímavost a doplnění obrazu. Nejsem si jistá, jestli by se mohl týkat i někoho z Česka. A bohužel i u tohoto syndromu postrádáme ucelené seriózní zdroje. Omlouvám se tedy, že tato stránka není tak propracovaná jako jiné. V tématu se příliš nevyznám a nevím tudíž, odkud čerpat. A bohužel nevím u nás o nikom, kdo by u nás o syndrom války v Perském zálivu vážně zajímal. Musíme si vystačit s dobrovolnickou kompilací ze zahraničních zdrojů.

https://me-pedia.org/wiki/Gulf_War_Illness

Gulf War Syndrome, GWAS, syndrom války v Perském zálivu nazýváme onemocnění podobné ostatním chronickým onemocněním spojeným s únavou. Má podobné příznaky jako ME/CFS, ale týká se specificky pouze veteránů příslušné války. Podle současných znalostí je nejde zcela ztotožnit, GWAS je tedy specifickou modifikací, která si zaslouží vlastní diagnózu, kterou ale patrně dodnes nemá.

Jako obvykle to nepoznáme podle příznaků, ale podle dynamiky onemocnění. U GWAS je to zase na námahu, která onemocnění odlišuje. Zajímavé je, že i u GWAS se vyskytuje zhoršení po námaze, Post-Exertional malaise, ale zjevně je zcela opačné, než u ME/CFS. Zkoumané regiony v mozku po námaze u GWAS aktivitu snižují a u ME/CFS zvyšují. Nutno tedy rozlišovat i mezi typy PEM.

https://academic.oup.com/braincomms/article/2/2/fcaa070/5885074

Dlouhou dobu se GWAS, jako všechna podobná onemocnění, považoval za onemocnění psychosomatické, symptomy se přičítaly neurotickým reakcím na traumatickou zkušenost. O to více, že šlo o veterány, kterým by v případě prokázání souvislosti s jejich službou náleželo odškodnění, se popírala možnost, že by potíže mohly mít biologický podklad. Letošek ale přinesl zásadní průlom v genetické studii.

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/35543525/

Prokázat po tolika desetiletích zpětně vystavení plynu je nemožné, ale studie prokázala souvislost onemocnění s vystavením bojovým plynům. 4x až 8x častěji trpí GWAS vojáci, kteří nesou gen, jenž je činí zranitelnější vůči bojovému plynu sarinu, protože mají horší schopnost jej odbourávat. Tito také mají méně enzymu sloužícího k jeho odbourávání. Vysvětluje to zjevnou nesrovnalost, kdy neonemocněli všichni těmto plynům vystavení, což se dosud přičítalo jejich náchylnosti k duševním poruchám.

Odsud tedy vidíme, že je možné, aby existovalo onemocnění, u kterého není souvislost s jeho spouštěčem zcela zjevná. Nemusí onemocnět všichni plynu vystavení. A nemusí onemocnět jen ti zranitelní, sarin dokáže vyvolat tyto potíže patrně u kohokoliv. Ale pokud by taková loterie byla zcela náhodná, co by vysvětlovalo obzvláštní náklonnost k onemocnění ve skupině, která má čirou náhodou geny, které jim dávají do vínku zranitelnost vůči sarinu?

Také neurologický charakter GWAS není překvapivý. Sarin působí na nervovou soustavu tím, že zabraňuje degradaci acetylcholinu v neuromuskulárních synapsích – což umožňuje acetylcholinu se hromadit a tím způsobit setrvání svalu ve staženém, nereagujícím stavu. Ovšem není to samozřejmě jediná věc na světě, která může narušit hladinu acetylcholinu, a tudíž způsobit příznaky. Proto se tyto nemusí objevovat striktně jen u vojáků zasažených sarinem.

Spíše, než spouštěcí element sledujme tedy biologické abnormality v neuromuskulární oblasti společné nemocným nejen s GWAS, ale i s jinými postinfekčními syndromy.

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0028390820301398