Únava je jeden z nejpalčivějších problémů lidí, není tedy divu, že přemýšlí, jak se jí zbavit. Pakliže by se to podařilo, byli bychom schopni sebezničení. V jistých případech je únava, ač nepříjemná a omezující, přirozená až žádoucí. Mnozí se dokonce k únavě staví jako k hrdinskému překonávání hranic těla, za které očekávají ovace jako slavní sportovci. Proto se domníváme, že chronická únava je důvodem stížností hlavně u „líných“, aby nemuseli únavu překonávat.
Stačí ale položit otázku: Co Vám na té únavě tak vadí? Nemocný Vám nikdy neřekne „vadí mi ten pocit, nic se mi nechce, raději si lehnu, vyspím se a počkám, až to přejde“. Nejčastěji lidé chtějí pomoci únavu překonat právě proto, aby mohli být více aktivní. A nejvíc si to přejí zrovna ti, kteří jsou nemocní, chronická únava sice doprovází jejich nemoc, ale v aktivitě jim brání něco jiného, nějaký jiný symptom, který s únavou spojují, a proto si myslí, že s ní také odejde.
Chronická únava – Definice
Jednou z nejčastějších otázek, kterou si lidé kladou, je: Jsem hrozně unavený, jsem nemocný? Nemám ten únavový syndrom? Odpověď Vás neuspokojí: to se pozná, až se zjistí, jestli jste nemocní a čím.
Únava nemoc rozhodně není, není to dokonce není přesný pojem. Máme několik druhů únav od fyzické po duševní. Při používání stejného termínu pro příznak nemoci i pro popis běžného fungování těla se dostáváme do úzkých, jak tyto únavy rozlišit. Únava je prostě mnohovýznamové slovo, subjektivní pocit bez exaktní definice, nemáme dokonce ani model únavy, nemůžeme říct, kdy je únava patologická a kdy běžná. Na myších dokonce nepoznáme únavu od nedostatku motivace.
Často lidé podlehnou mylné iluzi, že s únavou stojí a padají všechny jejích problémy, že je únava všechny způsobuje, že je to nemoc. Proto se ochotně samodiagnostikují nemocemi s únavou v názvu. Nikdo si nepřeje být nemocný, ale někteří si přejí, aby jejich únava byla nemoc v naději, že bude možné ji léčbou zmírnit, a tak odstranit hendikep daný nemocí, zvýšit výkonnost a pracovní schopnost.
Chápejme únavu nikoliv jako patologii a problém, ona je spíše pouze signál, kterým dává tělo najevo, co se mu nelíbí, podobně jako například dětský pláč. Jak ale víme, tělo může mít problém i s tím, že vstáváte do práce, protože by se mu víc líbilo ráno déle spát. Únavu samotnou tedy nepovažujme za problém, který je třeba odstranit, ale za poradce, který Vás navádí při hledání, kde problém je. Můžete sice zlikvidovat posla špatných zpráv, ale ty průšvihy pod tím kobercem nezmizí.
Diagnostika
Únava má, možná pro někoho překvapivě, opravdu něco jako diagnózu, i když je nám od pohledu jasné, že to není nemoc a můžeme si ji způsobit i tím, že se o sebe moc dobře nestaráme. Chronickou únavu v Mezinárodní klasifikaci nemocí MKN nenajdete, ale můžeme zde najít příznak nevolnost a únava R53.
Prohlédněme si i sekci nepatří sem. Nevolnost a únava, astenie nervového systému, chronická slabost, letargie a unavitelnost jsou podobné znaky a příznaky, ALE! únavový syndrom a postvirový únavový syndrom je něco jiného a patří do jiné kategorie. Jak vidíte skutečně existují dvě nemoci, které mají únavu přímo v názvu, avšak jsou do takové míry záhadné, že je nedokážeme přesně určit a rozeznat od sebe.
Pokud dostanete diagnózu R53, chronická únava, neznamená to nemoc, ale vyšetřovací hypotézu. Víme, že je pacient unavený, nevíme ale ještě pořád, jestli trpí nějakou nemocí a jakou. Je pravda, že únava může být symptom nemoci, ale je společná tolika nemocem, že se podle ní nedá vůbec žádná poznat. Tedy pro určení nemoci to není důležitý symptom. Správnou diagnózu teprve musíme najít podle úplně jiných měřítek.
Lze přibližně určit, že únava signalizuje nutnost spíše drobné změny životního stylu, když pro ni platí alespoň jedno z následujících kritérií:
trvá kratší dobu než 6 měsíců
je přítomna méně než 50 procent času
není nepřetržitá, odchází po odpočinku
Pokud pro vás platí opak těchto všech kritérií, pak je nutná konzultace s lékařem a vyloučení organického onemocnění, rovněž konzultace s psychiatrem nebo psychologem k vyloučení duševního onemocnění vyvolávajícího únavu, aby se našel původ nadměrné únavy.
Prevalence
Nelze tedy ztotožňovat chronickou únavu jako takovou s nemocemi, které mají únavu v názvu. Jejich prevalence je totiž o řád až o dva nižší, jsou tedy spíše výjimečnými případy chronické únavy.
Chronická únava – Léčba
Chronická únava není jedna věc, má různý původ, a tedy se také různým způsobem odstraňuje. Pro účinné a trvalé zvládnutí únavy je třeba najít příčinu únavy. Tou je buď nějaká nemoc, nebo něco, co můžete prostě změnit. Bohužel ne všechny únavové diagnózy umíme přesně určit, je tedy někdy možné, že ten původ budete muset prostě hádat.
Takové hrubé rozcestí z nejistoty poskytuje u únavy její dynamika, tedy co ji ovlivňuje, co ji zlepšuje, nebo ji naopak vyvolává. Pokud se nám podaří únavu ovlivňovat bez léků, přirozeně, intuitivně k lepšímu, ne pouze k horšímu, je prognóza lepší. Naopak pokud pociťujete nejen únavu, ale jakýkoliv další jiný příznak současně s únavou nebo v souvislosti s ní, bude se spíše jednat o náznak nemoci
Teprve pokud známe původ únavy a nedokážeme jej odstranit, pak můžeme přemýšlet nad symptomatickou terapií únavy. První, nad čím se musíme zamyslet totiž je, jestli únava je ten hlavní problém, a pokud jej odstraníme, tak se něco vyřeší. Například pokud máte zlomenou nohu a budete užívat silná analgetika, abyste bolest necítili, neznamená to, že je po problému a Vy můžete chodit. Naopak tím budete problém zhoršovat a místo abyste se vyléčili, trvale se o chůzi připravíte.
Ani když jste disciplinovaní a budete dobře léčit nikoliv přecházet původní onemocnění, nemáte vyhráno. Problémem symptomatických léků na únavu je jejich návykovost. Mozek si na jejich působení rychle zvykne a přestane je poslouchat a dál si povede svou. Pro stejný účinek je tak nutno navyšovat dávky. I na to si mozek zvykne a začne generovat únavu schválně, abyste mu dodali jeho oblíbený lék.
Léky na únavu jsou tedy obvykle neúčinné a mohou vést naopak k vyšší únavě v dlouhodobém horizontu. Mohou sloužit jako první pomoc v kritické situaci, nikoliv k trvalému potlačení únavy. V některých případech potlačení únavy znamená potlačení signálu zhoršování onemocnění a po krátkém intenzivně užitém období končí pacient ve stavu, kdy již na únavu nefunguje žádná medikace.